Moje první setkání s vánočním kaprem.

Vánoce to je vždycky velmi krásný čas. Mám je moc ráda. Nejen, že dostanu dárečky, ale navíc to všude voní dobrým papáníčkem a já  (i když to nesmím) také něco sladkého dostanu. Nebudete mi však věřit jak příšerně mě jednou o vánocích "dostal" sousedův kapr Jéňa. Naši sousedé mají také pejska - holčičku amerického kokra Betynku a já,  jak se sluší a patří, udržuji dobré sousedské vztahy. V předvečer Štědrého dne jsem je tedy s mou paničkou navštívila. Betynka neustále upírala zrak ke dveřím koupelny a stále se dožadovala jejich otevření. Její paničce se do toho moc nechtělo, ale moje panička mi "něco" chtěla ukázat a tak se nechala přemluvit a dveře nám otevřela. Betynka se vrhla střemhlav k vaně, postavila se na zadní a opírajíc se o okraj vany šmejdila čumáčkem nad hladinou vody. Byla jsem šíleně zvědavá a tak jsem vyskočila na zadní, abych se mohla podívat co tam tak zajímavého je. A bylo!!! Ve vodě se líně pohybovalo cosi co jsem ještě nikdy předtím neviděla. Chtěla jsem se podívat blíž a samozřejmě se ve mě probudil lovec. Ale to něco ve vodě začalo zrychlovat frekvenci pohybu po vaně a mě z toho jen očička šla šejdrem a tak jsem se rozhodla zasáhnout a chytit tu potvoru. Jen jsem se naklonila nad vanu, že "to" kousnu, dostala jsem takovou facku ploutví, že jsem zavrávorala. Betynka se na mě zúčastněně podívala a zaštěkla "no vidíš a to mě ta potvora udělala taky a pokaždé co jsem se přiblížila!! Už toho bylo dost a teď "to" ulovíme!!" A jak řekla, tak se chtělo udělat......s patřičným rozběhem jsme se obě vrhly vpřed a mohutným skokem jsme se octly ve vaně. Voda v tu chvíli byla všude, jen ne ve vaně a nebyl tam ani ten syčák, co nás tak zlobil. Nastal zmatek nad zmatky. Snažily jsme se dostat z vany a tu potvoru chytit, ale paničky byly rychlejší:-(( Nejen, že nám toho slizkého darebáka sebraly před nosem, ale ještě jsme byly hubované neb se málem vytopil soused pod námi. Zabránilo tomu jen velmi, ale opravdu velmi rychlé vytírání vody našich paniček, které se vrhly na ručníky a vše co bylo v dosahu koupelny suché a mohlo pojmout aspoň něco z té povodně co jsme způsobily. Vůbec jsme s Betynkou nechápaly jak to, že nejsme chválené za to jak jsme toho syčáka kluzkého vyhnaly z vany. Byla to ale děsná švanda a s odstupem času na to velmi ráda vzpomínám.  Kapr přes naše velké protesty byl za svou odvahu a kuráž puštěn na svobodu. Jako náplast za zmar našich cílů "ho sežrat", jsme dostaly každá po řízečku. No nevzpomínám na něj ve zlém, ale tu facku, tu bych mu teda ráda vrátila. Však si počkám.....vánoce jsou přece každý rok.